Výskyt močových kamenů v močových cestách se klinicky může projevit renální kolikou s typickým obrazem. Bolest se šíří z bederní oblasti do podbřišku, třísel až ke genitálu. Často bývá doprovázena nechutenstvím a zvracením. Dalším příznakem bývá přítomnost krve v moči, ať už makroskopická, či mikroskopická. 

Diagnostika 

Anamnéza a klinické vyšetření

Váš urolog se bude zajímat o případný výskyt močových kamenů v minulosti či u příbuzných, zda- li již byl spontánní odchod urolitiázy a případně jaký byl její minerální rozbor, eventuálně jaké byly předchozí výkony provedené na močových cestách. K diagnostickému postupu dále patří fyzikální vyšetření pacienta, což je palpační vyšetření břicha a poklep bederní krajiny. 

Vyšetření moči

Moč vyšetřujeme chemicky i mikroskopicky. Při urolitiáze se zpravidla nacházejí v sedimentu erytrocyty v různém rozsahu. Při úplné blokádě močových cest však může být nález v močovém sedimentu i negativní. 

Ultrasonografie ledvin a močového měchýře

Jedná se o základní vyšetření. Při kolice je obvykle viditelný různý stupeň městnání moči v ledvinné pánvičce. Močové kameny v dutém systému ledvin a v horní části močovodu bývají sonograficky dobře patrné. Při sonografii měchýře je možné prokázat intramurální (ve stěně měchýře ) konkrementy. Vyšetření je nutné provádět při naplněném močovém měchýři.

RTG

Prostý snímek ledvin a močového měchýře patří k základnímu vyšetření. Více než 80% konkrementů je rentgenově kontrastních. Tyto lze pak většinou následně pod rentgenovou kontrolou nechat rozbít mimotělní rázovou vlnou (LERV).  

Nativní CT 

Představuje nejrychlejší a nejspolehlivější metodu pro diagnostiku urolitiázy u pacientů s renální kolikou. Pokud symptomy nejsou způsobeny urolitiázou, CT často dokáže zjistit skutečnou příčinu obtíží. 

Řešení urolithiázy

Konzervativní léčba - malé kameny lokalizované většinou ve spodní části močovodu lze s úspěchem vymočit. Tzv. spontánní odchod konkrementu je posléze provázen náhlým ústupem obtíží a to v okamžiku, kdy kamínek sklouzne do močového měchýře. Je doporučováno nárazově zvýšení příjmu tekutin a spasmo-analgetická léčba. Při neúspěchu ambulantní léčby je pak vhodné přijetí na urologické oddělení a infuzní léčba.  

Rozpouštění kamene - medikamentózní rozpouštění konkrementů se daří pouze u močových kamenů tvořených z kyseliny močové a u cystinové litiázy. 

Chirurgická léčba 

Akutní léčba - při obstrukci (ledvina je zablokována a není zajištěn odvod moči z ledviny do měchýře) je nutné zajištění drenáže ledviny k předejití následných komplikací. Těmi mohou být akutní uroinfekce a zvýšení hladiny dusíkatých látek, kde hrozí až akutní selhání ledviny. Toto je možné buď zavedením nefrostomického drénu do ledvinné pánvičky (Provádí se vpichem do kůže pod ultrazvukovou kontrolou. Dren zajišťuje odtok moči přímo z ledviny.) Tato metoda je indikována v případě, že moč nemůže odtékat přes konkrementem zablokovaný močovod. Zákrok se provádí v lokální anestezii. Druhou možností je zavedení tzv. DJ stentu (provádí se pomocí endoskopu přes močovou trubici a dren je posléze skryt v těle pacienta). Tento pak zajišťuje odtok moči z ledviny do močového měchýře.  

LERV - Jedná se o mimotělní drcení konkrementů pomocí rázových vln, které jsou soustředěny přímo na konkrement. Tento zákrok probíhá podle snášenlivosti pacienta po podání analgetik a opiátů. U každého pacienta je individuální počet zákroků. Bývá jich maximálně pět. 

Ureteroskopie - spočívá v zavedení rigidního či flexibilního nástroje do močových cest. Tento pak umožňuje zavedení různých nástrojů na fragmentaci a odstranění kamene. 

PEK (Perkutánní odstranění kamene) - jedná se o metodu sloužící k odstranění zejména větších močových kamenů v průměru kolem 15- 20 mm a více. Výkon je prováděn v anestezii. Během operace je pacientovi pod rentgenovou kontrolou zaveden do dutého systému ledviny rigidní nástroj, tzv. nefroskop punkcí přes kůži a to za účelem následného rozdrcení a odstranění úlomků konkrementu. 

Prevence - důležitou součástí léčby urolitiázy je prevence vzniku recidivy konkrementu, tzv. metafylaxe. Metafylaxe spočívá v pravidelném a zvýšeném přívodu tekutin. Dále v dietním režimu, jehož základními rysy jsou: snížení příjmu živočišných bílkovin, střídmý příjem mléčných výrobků, zvýšení příjmu vlákniny, omezení alkoholu a nadměrného solení. Doporučováno je také více pohybu a u pacientů s nadváhou redukce hmotnosti.